Panna cotta je italský recept na jednoduchý a lehký dezert. Kromě obligátní vanilky, jahod a karamelu se dá ochucovat spoustou úžasných příchutí z volně rostoucích rostlin, včetně česneku medvědího a květů kdečeho (už jsem narazila i na heřmánkovou panna cottu). Tento recept je z květů trnovníku akátu (Robinia pseudacacia) a květů černého bezu (Sambucus nigra).

Recept jsem nikde nenašla a tak jsem to udělala jako kvašáky. Ve směsi jsou listy bolševníku obecného Heracleum sphondylium, pampelišty smetánky Taraxacum sect. Ruderalia, zvonku řepkovitého Campanula rapunculoides, bršlice kozí nohy Aegopodium podagraria, vojtěšky seté Medicago sativa a kopřivy dvoudomé Urtica dioica.

Tarchun (Тархун) je ruské jméno pelyňku estragonu Artemisia dracunculus. V naší kuchyni jeho dřívější sláva doznívá jen jako estragonový ocet, ačkoliv jeho kulinářské použití může být a bývalo daleko širší. Kromě ruské kuchyně se estragon (zvaný i pelyněk kozalec) stále používá v kuchyni arménské, turecké a dalších kuchyních střední Asie. Kuchyně francouzká používá estragon například do fines herbes, na omáčky sauce béarnaise a sauce gribiche. Toto je recept na domácí výrobu estragonového nápoje, který patří v Rusku k oblíbeným a vyrábí se i průmyslově.

Bolševník obecný, dříve bolševník bršť (Heracleum sphondylium) je jedlá rostlina, ve střední Evropě s velmi bohatou kulinární tradicí, dnes téměř zapomenutá. Jako surovina je známá kuchyni polské, německé, francouzské, britské, ruské, litevské, italské a dalším. Jeho příbuzné jí i na Sibiři a původní obyvatelé Ameriky. V současné době od používání bolševníku odrazují zejména předsudky: srovnání s jeho velkým invazním bráchou a také asi hrozba vyrážky, pokud je sbírán nesprávným způsobem. Tomu se dá ale velmi lehce předejít dodržováním několika jednoduchých zásad. Chuť bolševníku totiž opravdu stojí za to, a mě to potvrdil v plném rozsahu i tento jednoduchý a rychlý recept.

Další recept z ligurské směsi divokých bylin preboggion, tentokrát těstoviny pansotti z oblasti Janova. Pansotti je v ligurštině název jedné z bylin prebugiun, znamená orsej jarní, Ficaria verna.

Polévku jsem nazvala podivnou, neboť se jedná o recept z česneku podivného Allium paradoxum.

Připravme si zdravou jarní italskou specialitu z čerstvých rostlin!

Preboggion, nebo také prebugiun, je italská směs pocházející z oblasti Ligurie. Je to patnáct rostlin, sbíraných v přírodě a tradičně používaných v kuchyni. Většina z nich roste i u nás a v tomto článku se dozvíte které to jsou, kde je najdete a podle čeho je poznáte. Směs nemá ustálené složení, používá se to, co je k dispozici, takže si můžete připravit italské speciality z čerstvých surovin, například ligurské těstoviny pansotti s ořechovou omáčkou.

Recept na tradiční japonské jídlo, ze sedmi rostlin rostou u nás tři hojně, ostatní se dají pěstovat.

Japonský svátek Nanakusa-no-sekku je jedním z pěti svátků. Slaví se 7. ledna a patří k němu sedm rostlin, ze kterých se vaří tradiční jídlo Nanakusa-gayu. Tři z těchto druhů u nás rostou hojně v přírodě, ostatní se dají pěstovat, takže si zajisté můžeme vzít inspiraci. V Japonsku se prodávají v obchodech hotové balíčky podobně jako u sansai.

Prastarý japonský svátek Hanami je oslavou květů sakur. Předpovědím začátku květu je věnována velká pozornost. Jakmile rozkvetou, lidé se procházejí pod rozkvetlými sakurami, scházejí se s přáteli a piknikují. Během svátku se připravují tradiční jídla. Kromě sakur Prunus serrulata se oslavují i japonské třešně ume Prunus mume, často nazývané též japonské meruňky. Tento jednoduchý recept spojuje sakury i ume.

Nedělám si legraci, tento recept opravdu nestojí víc než jednu korunu.

Aktualizace 19.4.2015: přidány fotografie

Zajímavý japonský recept z mladých jarních lístků pampelišky. I pampeliška (alias smetanka, japonsky tanpopo, latinsky Taraxacum sect. Ruderalia) patří mezi sansai, japonskou horskou zeleninu.

Nevím, zdali milovníci japonské kuchyně tuší, že některé druhy sansai rostou i u nás. Další druhy se v celé České republice velmi často pěstují jako okrasné a mnoho lidí neví, že to co mají v předzahrádce na parádu, je v Japonsku tradiční, vysoce ceněnou kuchyňskou surovinou. Také je málo známé, že mladé výhonky některých módních keřů, pěstovaných pro plody, jsou též jedlé (aktinidie, kustovnice čínská alias goji, zimolez prodávaný pod obchodním názvem kamčatská borůvka).

Moderní japonský recept se šruchou zelnou (Portulaca oleracea). Dříve se šrucha pěstovala a jedla i u nás.