Divoký zelinář

Je to kniha. Vydalo ji Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Jsem spoluautorka.

Tady se můžete podívat, jak jsme nakonec všichni zdivočeli, napřed oni a pak i já. Musím říct, že jsem si to nakonec užila, i když to tak dlouho vůbec nevypadalo. Počítám, že si to užil i pan Petr Šrédl, který ten proces zdokumentoval.

Znojemské muzeum nechalo bez mého vědomí člověkem, který mě v životě neviděl, nakreslit do knihy moji, hm.. řekněme podobiznu. Můj new look, který mi muzeum laskavě pořídilo, se mi nezamlouval a se zveřejněním jsem nesouhlasila. Přesto obrázek v knize vyšel. Pokládám to za velmi nastandardní způsob - a nebojím se říct přímo revoluční - jak zacházet s autory. Má jen jednu chybu - je v rozporu se zákonem.

I moje odpověď je nestandardní.

 

Čarodějnice a goblin, komiks

Za nakreslení komiksu patří můj dík Petru Šrédlovi. Komiks je možné šířit s licencí CC BY-NC-ND (uveď autora, nekomerční užití, žádné modifkace). Autoři komiksu: Petr Šrédl, Ivana Paukertová.

 

Použité a související zdroje

§ 84 a § 85 odst.1), případně i § 89 a § 90 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

Za inspiraci a komentář slovy písně United Breaks Guitars děkuji Davu Carrollovi a jeho skupině Sons of Maxwell.

Jan Videman, Josef Paukert: Moravské denáry 11. – 12. století. Česká numismatická společnost a ELCE book, Kroměříž 2009, str. 494. ISBN 978-80-254-5859-4

Radomír Němec, Ivana Paukertová, Jan Valášek: Divoký zelinář. Jihomoravské muzeum ve Znojmě za finanční podpory Jihomoravského kraje, Znojmo 2019. ISBN 978-80-86974-28-6. Podle neoficiálního vyjádření ředitelky muzea je plně odpovědným za publikaci Ing. Radomír Němec.

Citace z knihy, str. 33 (pampelišky) „......praktickým důsledkem jejich excentrických sexuálních praktik může být......“
„Apomixie je nepohlavní způsob rozmnožování...“

Zkrácená verze příběhu pro ty, kteří stále nechápou: Radek mě jako odpovědný redaktor proměnil v té knize na čarodějnici. Porušil při tom kdeco, včetně mé důvěry, mé smlouvy s muzeem a Občanský zákoník. Radkova vlastní slova: "Snad si nemyslíš, že jsem takový hajzl, abych to otiskl proti tvé vůli." Je to otištěno na straně 206. Mě to naštvalo, píchla jsem ho do prdele a proměnila na pohledného goblina.

Nyní, po zchladnutí vášní (18.10. 2019) pár slov ke knize samotné: Ačkoliv se většinou při psaní o rostlinách (a obzvláště rostlinách jedlých) nacházím ve stavu označovaném jako flow anebo přímo v extázi, psaní téhle knihy bylo utrpení. V klovacím pořádku autorů jsem se vždy cítila na posledním místě a většinu času jsem si připadala jako ten nešťastník, co přehazuje hromadu kamení z jednoho místa na druhé a po dokončení úkonu provozuje totéž, a to na místo původní. Mnoho zbytečné práce, něco jako Sisyfos. Musela jsem se hádat, že tečka za nadpisem nebo popiskem obrázku se psala naposled v předminulém století. Musela jsem s neúměrnou ztrátou energie prosazovat, že věta: " Třešně jsou jedlé a jsou vhodné k přímé konzumaci" se hodí nanejvýš do textu pro tříleté děti a slovo "konzumace" není vhodné ani tam. Bojovala jsem jako lev i proti sekvencím typu:"  Vědecké rodové jméno je odvozené od trojčetných listů. Zřídka se vyskytují i čtyři lístky, tzv. čtyřlístky." Musela jsem smazané části znova tvořit, a to několikrát (a ze začátku mě vůbec nenapadlo nějaké zálohování textu) a musela jsem i třikrát dohledávat smazané citace. Do stylisticky vymazlených vět i odstavců mi byly házeny antičeštinářské, zmatečné a protiuživatelské bomby.

Jsem velice ráda, že je to celé definitivně za mnou (i když čarodějnice navěky zůstává...). V konečném součtu tu knihu hodnotím jako lehce nadprůměrnou (i když jsem zpočátku usilovala o víc, ale reálný život je reálný život, co si budem povídat). Zůstaly i nějaké odborné pachuti, jako například jitrocel kopinatý jako král cest (v mých očích pro většinu území České republiky zavádějící blbost, na sešlapávaných místech roste jitrocel větší), věta o excentrickém sexuálním chování pampelišek (blbost, apomixie je rozmnožování nesexuální) a další a další. Ale v součtu všeho - pokládám tu knihu (když odhlédnu od těch zlomyslných osobních aspektů, které ztělesňuje to moje osobní slizké setkání fekálního druhu i od několika vážných odborných kolapsů), jak říkám, za lehce nadprůměrnou. Je tam několik věcí, co v jiných knihách podobného typu chybí, třeba nějaké ty výživové hodnoty nebo záměny a rozlišovací znaky. Klidně si jí kupte, i když musím podotknout, že (ač se nepokládám za intelektuálně slabou) jsem způsob jak jí koupit na stránkách Znojemského muzea nenašla. Zkuste tam zavolat.

Komiks ve velkém zvětšení se zobrazí po kliknutí. Licence komiksu je CC BY-NC-ND (uveď autora, nekomerční užití, žádné modifkace). Autoři komiksu: Petr Šrédl, Ivana Paukertová.